Můj příběh

Znělo to jako prostý návrh, ale čím častěji se opakoval, tím méně prostým se zdálo. Zpočátku jsem se to snažil brát jako povzbuzení. Možná ten člověk věřil, že mi čtení pomůže k osobnímu růstu nebo mi umožní vidět věci jinak....

Takže když jsem pracoval v McDonald’s, můj manažer – který bydlel kdesi v Tennessee – jednou jen tak, docela nenuceně, prohlásil: „Můžeš si nechat mou loď.“ Tahle věta zapálila doutnák.Nezáleželo na tom, že jsem ji nikdy neviděl. Nezáleželo na tom,...

Pokud byla stodola přežitím, Hospitality House byl strukturou. Kolem roku 1992, po oné stodole, jsme se přestěhovali na místo, které v sobě neslo příběhy dávno předtím, než jsme tam dorazili. Nebyl to jen dům – byl to systém, poslání, odpověď...

Nevzpomínám si na tu stodolu jako na místo s adresou. Vzpomínám si na ni jako na pocit.

Nízká, přikrčená k zemi, s unaveným, naklánějícím se dřevem a střechou vybledlé červené barvy, která se už dávno naučila podléhat rozmarům počasí. V zimě ji sníh obalil jako ticho. V létě dýchala prachem a slunečním světlem. Tohle bylo první místo, které jsem nazval domovem.

Žil jsem tam asi do svých čtyř nebo pěti let se svým bratrem, sestrou a mámou. Náš táta tam byl taky – i když ta část příběhu přijde až později.

Když lidé mluví o svých začátcích, často začínají daty nebo městy. Já začínám touto stodolou.

Univerzita Abide si klade za cíl nabídnout nový pohled na akademickou obec, méně jako na prostředek ke společenskému statusu a více jako na vnímání vzdělávání coby formy volného času. Studium na naší instituci by mělo být orientováno na pragmatismus reálného...

Dudeismus. Prastará filozofie, která káže nekázání, praktikuje co nejméně a hlavně, ehm… ztratil jsem nit. Každopádně, pokud chceš najít klid na zemi a dobrou vůli, člověče, pomůžeme ti začít. Hned po krátkém šlofíku.